sobota 28. dubna 2012

28.4.

Nesnášim otázku ,cože,. Zvlášť když ji někdo použije třikrát za sebou a počtvrté mi stejně oznámí: já tě stejně neslyšim. Dále je nejhorší když vám to dělají vlastní rodiče (přestože na ohlušelost mají ještě dost času) třikrát a víckrát denně.

Koupila sem si vysněný boty, v pátek jsem šla přes město a dneska mám napuchlý klouby tak že si nemůžu vzít ani bačkory na doma. Paráda.

Včera sme kalili a dneska jsme musela domů autobusem. Naneštěstí se čtyřma frackama co si pouštěli hip hop a jinou strašně drsnou muziku z mobilu.Frackům bylo kolem šestnácti.
Díky bohu že mě tenhle ,trend, minul.

Svět je celej naruby...A nic není tak jak by mělo...

na obrázku je Manu Chao, odkud je ten obrázek si už nepamatuju
Která verze je lepší?


čtvrtek 26. dubna 2012

Kdysi dávno


Slyšela jsem jen
projíždějící auta
a kapání přechodu
a tření gum po mokrý silnici
vyprahlá žíznící
městská srdce
tepou ve zběsilým rytmu

středa 25. dubna 2012

25.4.

Stávkuje to tu. Zažívám stále se navracející stav kdy mám dojem ze nic nemá cenu.
Viděla jsem pána na nádraží. Měl jen jednu ruku. A já si stěžuju že nic nemá cenu...
Mám halucinace..

sobota 14. dubna 2012

14.4.2012

grrrr... tohle není dobrá situace...
nevim proč nejsem schopná bejt chvíli na jednom místě...
vážně jsem taková ta.. no prostě ta?
teď to bude chvíli dobrý ale pak se vrátím a co bude? já nevím totiž
proto se musim jet vylejt dneska a v pondělí děj se vůle boží

dvanáct let v krvi chci tě mít....

Svítí svítí slunce nad hlavou!!

Venku je krásně, nebo to aspoň tak vypada za oknem. Já se musím učit, v pondělí mám test a odsunula jsme kvůli tomu odjezd takže to musim napsat. Dneska mě lákají na víno a já bych strašně chtěla:/ Ach jo...

já sem ta rumová víla...

středa 11. dubna 2012

Dům tisíce mrtvol


Ve svým maratonu jsem pokračovala filmem Dům tisíce mrtvol z roku 2003 od Roba Zombieho. Je to první díl od Vyvrženců pekla.
Celý příběh je stokrát omletý – parta mladých lidí jede hledat cosi do divočiny, tam je někdo odchytne a pak nastává honička s těmi zlými.
Tady jsou to dvě holky a dva kluci, kteří pátrají po takzvaném dr. Satanovi. Na cestě naloží blonďatou stopařku a poté, co píchnou se ona nabídne, že jim její bratr odtáhne auto. Když se dostávají k ní domů, kde je její bratr, šílená matka, a pár dalších členů rodiny, je jim naservírovaná prapodivná večeře. Poté když už to vypadá, že budou moci odjet je pochytají a začíná peklo.
Opět jsem slyšela samou chválu a zase to za moc nestálo. Pár dobrých okamžiků tam bylo ale fakt jen pár. Co mě ovšem překvapilo byl doktor Satan. Toho doporučuji:)
Nemá moc cenu přemýšlet nad nějakými logickými nesrovnalostmi, adekvátním chováním postav, dialogy a tak.
Je to prostě film, na který se člověk podívá a konec. Nemrazí v zádech, po akceptování pár nechutností jako byl například rybí muž se to dá celkem solidně shlédnout bez většího překvapení. Ani tam není moc lekavých momentů. Vyvrženci pekla byli lepší ale o tom příště.

úterý 10. dubna 2012

10.4.2012

Nemám žádný nový poznatky, který bych mohla prezentovat.
Mám v hlavě jako v úle.
Chodím do školy, blíží se zkouškový, kalím a piju.
A tančím.
A občas dělám věci který bych neměla.
A píšu si. S mnoho lidma.


 

neděle 8. dubna 2012

8.4.2012

Ano nepíšu zas a opět, já vím... Dneska navíc jedu pít takže taky nic nepřibyde, snad jedině kdyby mě napadlo něco u piva:) což je dost možný ovšem je otázka jestli budu ve stavu schopným zanýst to na papír..Myslim že ne.

pondělí 2. dubna 2012

neděle 1. dubna 2012

úchylnosti


Od pátku, co jsem viděla Lidskou stonožku, musim pořád  přemýšlet o tom jak jsou lidi ujetý. Došla jsme k závěru, že je úchylnej úplně každej. S tím, že se dělíme ještě na podskupiny – každý jsme úchyl s tím že:
1. si to uvědomujeme
2. neuvědomujeme
3. si to přiznáme ale skrýváme
4. si to přiznat nechceme
5. si to přiznáme a neskrýváme
6. děláme, že o tom nevíme
7. jsme a přijde mám to naprosto normální

No, ještě chvíli o tom budu uvažovat a možná přijdu na další domněnky.D