Nymph

Pár poznatků ze života:

Nesnáším když někdo říká rozčiluje (ještě horší varianta je roščiluje).

Město je v sedm ráno úplně prázdný.

Za dobrotu na žebrotu.

Otepluje se a je to fajn.

Potřebuju minimálně ještě dva nový kousky do šatníku.

Sehnat kraťasy s vysokým pasem je docela těžká věc (prakticky sehnat cokoliv, co mám zrovna v úmyslu si pořídit je těžký:/)
Tlustej kůň má deset metráků, říkal děda. Kolik má hubený nevím.

Kdysi jsem napsala:

potřebuju psát ale v tomhle stavu nemůžu vymejšlet osudy jinejm když nemám vymyšlenej svůj vlastní osud (Trochu mi to přípomíná Zajíčka i když ten je na úplně jiný úrovni)

rozchod je nejtěžší v tom že celý trvání vztahu se člověk přizpůsobuje tomu druhýmu až s nim jednou splyne a po rozchodu je ta část toho druhého jinde, je mrtvá, pryč a to bolí nejvíc, to vytrhnutí druhýho z vlastní duše

26.2.

Dneska jen klip protože už mám všeho tak akorát..

Unicorn

Zas a opět mě zasahuje něco, o čem jsme myslela, že už se neukáže a jestli ano, ne s takovou sílou. Možná za to může ten sníh, šero, zima a mráz..Slyšela jsem v rádiu, že letošní únor dopadlo na zem jen 43% světla než obvykle jiný únory.

Mám zase pocit, že jsem poslední z posledních, nejošklivější z ošklivejch…

A stačilo mi k tomu přečíst si jednu jedinou větu. Protože když už mám pocit, že je to fajn, tak mi osud přihraje něco co mě shodí a nejhorší na tom je, že je to absolutní píčovina, která by nikoho normálního nerozhodila aneb kdo se jednou zbláznil už nikdy nebude normální. 

Drahá.. kdyby to bylo tak lehký ale ono není:(

Watermelon

Na každýho kluka něco platí. Říká se, že slzy. Není to pravda, je ještě něco, co funguje víc.A to styl: nehodlám se z tebe zbláznit. Už v předchozím vztahu jsem se pořád snažila něco řešit a vycházet protějšku vstříc ale nikdy to nefungovalo. Jakmile jsme se přestala přihlašovat na fb a nebyla jsem tam stále, aby mi mohl pořád opakovat jak je ten vztah na houby ale nechce se rozejít, začalo mu to hlodat v hlavě, obrátil a najednou to bylo: proč nejdeš na fb? Stalo se něco? Kde celý dny jsi? -  Who cares? Konečně se starám sama o sebe. Celkem sobecký ale pravdivý.

Takže je vlastně otázka, co má člověk dělat - kompromisy nebo nic? Snažit se něco řešit nebo to nechat plynout? Trápit se, netrápit?

Kdybych byla papoušek, měla bych meloun a byla bych šťastná...

Choose life

Dneska nemám nic moc na srdci. V poslední době se mi nestává moc zvláštních věcí a i můj pozorovací smysl nějak zaostává. Co se týče mě osobně nějak nemám chuť psát o sobě, navíc si myslim, že o mým životě tady je toho až až.
Včera v noci jsem poslouchala rádio a nestíhala jsem se divit, co se po půlnoci hraje (a nikomu nedoporučuju zkoušet).

 Kdysi jsem četla, že kdo se sám sebe ptá: miluju vůbec? odpověď je vždycky ne. Nikdy jsem s tím nesouhlasila a nesouhlasím ani teď. Copak to, že pochybujeme je důkaz toho, že už nemilujeme? V tom případě když se člověk sám sebe ptá, jestli má jeho život cenu, odpověď by musela být zákonitě taky ne. Což je blbost.

A jeden rozhovor, kterej proběh na jaře:

A.:když ty máš kurva výdrž.... si pamatuju jak si měla půlku flašky rumu s adamem a já to na tobě nepoznávala

Já.:hm:/

nekdy je to na prd:D

A.:je to nepraktický a neekonomický

Já vím drahá, pozdě bycha honiti:D

Horory 1

V poslední době jsme s mužem začali zase sledovat horory a tak bych se chtěla podělit o zážitky, něco doporučit něco ne a trochu si utřídit, co už jsem viděla a co ne.

Nenávist

O nenávisti jsem slyšela, že je to strašidelné tak moc, že se pak musí chodit na záchod ve dvou. Jen si nejsem jistá jestli není myšlena japonská verze, protože ta americko – japonská ,z roku 2004, zas tak strašidelná není. Příběh je celkem jednoduchý – hlavní postava studentka, která vypomáhá jako pečovatelka starých lidí, je poslána k paní, která má žít v domě se synem a snachou. Karen pátrá po domě ale nikoho nenachází, paní nemluví. Karen cítí, že je v domě něco špatně a čím dál víc se zamotává pavučiny zla. Ve filmu jsou retrospektivní prostřihy, které pomalu odhalují, co že se tam stalo. Film vygraduje, když se Karenin přítel vydá do domu ji hledat.

Krvákovství  3/10 – ve filmu celkem vůbec netekla krev, žádné znetvořené obličeje pokud do toho nepočítáme to, že je někdo modrej, protože je po smrti

Strašidelnost  6/10 – musím uznat, že tam byly záběry, které děsily – například rozmazaný kamerový záznam ženy v černém na chodbě, modrej kluk, modrej kluk ve vaně…

Psycho – tady tak úplně nevím…

Celkem bych film ohodnotila 60%.

Noční letec

Horor podle Kingovy předlohy jsem brala jako sázku na jistotu a trefila jsem se (teda spoň podle mýho názoru). Přestože na čsfd má tenhle film nižší hodnocení než Nenávist, je rozhodně propracovanější a napínavější. Verze je z roku 1997. Mně osobně přijde, že je to horor s prvky detektivky.

Hlavní postava je bezohledný zkušený redaktor Dees, kterému je nabídnuta reportáž o Nočním letci – muži, který na opuštěných letištích vraždí lidi. Deesovi se to hodí, protože má vlastní letadlo. Souběžně s ním dostává tuto reportáž i mladá redaktorka (už nevím jak se jmenovala:D). Dees létá za letcem, se kterým se nakonec setkává na opuštěném letišti, kde už letec stihnul spáchat svoje dílo. Závěr je zvláštní a byla by škoda ho prozrazovat.

Každý, kdo má trochu zkušenosti s Kingem, ví, že King nevysvětluje. King děsí.

Jo a hlavní roli hraje chlap, co hrál ve dvojce Žhavejch výstřelů:D

Krvákovství  5/10 – hlavně lidi zabité letcem

Strašidelnost 7/10

Psycho 6/10 – pořád nevíte, kdo ten letec vlastně je…

Celkem 75 %.

Mučedníci

A pro dnešek poslední a nejvíce rozporuplný horor. Na začátku se setkáváme s dívenkou, která bosá a polonahá utíká mezi továrními budovami. Poté se děj posune o 10 let. Poznáváme dívku Lucy, která s dvouhlavňovkou narušuje nedělní idylku ve čtyřčlenné rodině a všechny členy postřílí. Následně volá přítelkyni Anně, která záhy přijíždí a rozmýšlí se, co dál. Dozvídáme se, že rodiče již zmiňované rodiny dívku týrali za účelem snahy transcedence, o kterou se snaží sekta do níž patří. Lucy se podřeže. Tady končí jeden děj a začíná další - v domě zůstává Anna, která nachází tajnou místnost po domem, kde je vězení pro další oběti pokusů. Najednou vtrhne do domu ,komando, a Anna je zajata a dána do vězení, kde jsou na ní vykonávány praktiky, které ji mají dovést k převtělení (nevím jak jinak to nazvat, vše je vysvětleno v příběhu). 

 

Krvákovství – 7/10 – parádní namaskování, naturalistické (ať už rány, či hubenost týraných)

Strašidelnost – 5/10 – není to prvoplánově strašidelný příběh, spíš když si člověk uvědomí, že se to fakt může stát.. brrr

Psycho – 9/10

Celkem 90%.

2007

Tohle jsem našla úplně náhodou, je to šest let (šest!!!!) starý...

Stál's tam proti nim nahý

a oni byli tvými vrahy.
Do háje s nima
čert je vem
ať nepoznají lehkou zem.

Když zabili Tebe,
zabili mě též
nebudu tady čekat než
andělé usoudí,
že přišel můj čas....

 - 2007, pro H., když jsem si myslela jak mu všichni strašně ubližují, pak mi došlo že on si všechno dělal sám

Nick Cave - Smrt Zajdy Munroa

Další v pořadí je můj oblíbenec Nick Cave. Dneska Zajda a příště bude Oslice.

Kniha byla vydána v roce 2009, čili celkem nová záležitost. Jazyk je stejný jako v Oslici – střídání spisovných a nespisovných výrazů, podle postav, kterých se zrovna týká děj. Příběh nepostrádá originalitu a přestože děj není tak rozvětvený a nijak příliš negraduje – je to spíše popis – knížku jsem přečetla jedním dechem.

Hlavní postavou je, jak už je vidno z názvu – Zajda Munro. Zajda je celkem lehce popsatelná bytost – chlívák, děvkař, alkoholik, bere koks, jeho oblíbená činnost je představovat si vagíny různých žen a následně si vyhonit, šuká všechno, co má nohy, přestože má manželku a syna. Přesně takto začíná celá kniha – Zajda zrovna tráví chvíle v hotelu s prostitukou, když mu volá jeho žena Libby. Má deprese a chce, aby přijel domů. Zajda jí slíbí, že přijede brzy, ale že teď nemůže, protože je daleko. Libby ví, že to není pravda a praští mu s telefonem. Zajda se druhý den vrací domů a najde Libby oběšenou. Pohřbí jí a rozhodne se, že devítiletého syna bude brát sebou do práce – je obchodní cestující s kosmetikou (což mu vyhovuje, protože se stýká s ženami). Tady už se děj nijak neposunuje, pouze popisuje Zajdovu práci, život se synem a flirtování se všemi ženami, které potká. Přidává se i pohled Zajdy juniora, jeho chápání situace, prožívání a stesk po mamince.Ovšem v životě Zajdy staršího dojde ke změně – najednou se mu přestává dařit balit ženskou populaci, má halucinace – vidí stále svojí mrtvou ženu, prodej mu nejde a následně děj vygraduje na posledních pár stránkách.

Celý děj si člověk přeje, aby Zajdovi už konečně někdo rozbil hubu, aby mu to ty ženský přestaly žrát a aby došel konce jaký si zaslouží, jenže celou knížku se tohle neděje.

Celá kniha je takovou  ,road movie, zpestřená vagínami, šňupem a chlastem. Kdo má rád psychedelickou hudbu Nicka Cavea, nebo vlastně jakoukoliv psychedelickou hudbu, tohle je kniha přesně pro něj. Nezasáhne člověka tak moc jako Oslice, přesto je to výborné tragikomedické dílo.

 ,,Jako ve zpomaleném filmu padá naznak a položí se do postele. Zavře oči, chytí se za přitození a pokusí se představit si nějakou celebritní vagínu, ale zjišťuje, že jeho mozek mu neustále nabízí jen výjevy té dnešní hrůzy - zfialovělou tvář jeho ženy, otcovu umrlčí lebku, řvoucí rozkroky zplihle visících kalhotek s prostřihem."

.

13.2.

Když jsem dneska jela do školy, bylo mi strašně smutno, navíc pár posledních dnů se cejtim strašně osamělá. Jsou chvíle kdy jsem si fakt říkala že by bylo lepší zalehnout a spát, takový ten klasický nihilistický pocit… Venku zima, břečka..

No a teď se cosi změnilo ale nechci to moc rozmazávat protože by to nemuselo vyjít:)

6.12.

Piju. Piju hnusný laciný vino sama. Nemám kolu. Není to reklama na kolu.

Black Sabbath.

Nesmrtelnej Ozzy.

Nikdo nikam nepatříme a nevíme co jsme. Co jsme? Komu a kam patříme?

Kdo determinuje naše role? Rodina? Společnost? Škola? Práce?

Celej život máme nalikovanej, na co si stěžujeme?

Někdo je příliš chytrej někdo příliš krásnej a někdo příliš obyčejnej. Bejt obyčejnej je mnohem horší než bejt ošklivej.

Možná proto se svět rozdělil na ošklivý a krásný.

Možná ne. Možná je někdo obyčejnej a někdo hezkej a někdo opilej.

Možná jsme všichni hezký jen to nevíme.

Možná jsme ošklivý.

Možná proto se hádáme…

a venku svítá zas trochu dřív...

V poslední době mám denní návštěvnost kolem deseti lidí což je skvělý!:) Knížky mám sice načtený ale recenze ještě nemám napsaný, navíc mě děsí ta lížící se škola - v pondělí poprvý do novýho semestru, řečení bakalářky, psaní bakalářky...Celý mi to přijde jako strašně nepřekonatelnej a těžkej krok, napsat to. Jak mi někdo před nedávnem řekl: začátky jsou vždycky nahovno a měl pravdu. A já s ebojím, že něco napíšu a pak to neobhájím nebo mě vyrazí nebo prostě tak, že celý tři roky byly k ničemu, ztráta času.
Další věc je, že jsem bez práce, na účtu mám stovku a není nic v dohledu. Před týdnem jsem rozeslala a rozdala asi šest životopisů a nikdo mi neodepsal. Nehci už vyžírat naše, ani L., potřebuju povracet dluhy a nakoupit dárky k narozeninám...:(

Leopold von Sacher-Masoch - Venuše v kožichu

Už dlouho na mě žádná knížka nezapůsobila tak jako tato. Navzdory předsudkům, které o této knížce panují, jsem věděla, že to nebude tak jednoznačné.

Pokud je vám jméno autora povědomé tak zcela oprávněně – přesně podle něj se pojmenovala snad nejznámější sexuální  záliba - masochismus a tahle knížka je takovým manifestem. Přestože se kniha řadí do erotické literatury, nečekejte sexem nacpaný děj, budete zklamaní. Je to stejný případ jako u Milence lady Chatterleyové – přes všeobecný názor, jak je ta knížka sexuální, nikdo nevidí ten láskyplný vztah, který tam je a má být prioritní.

Dějově knížka obsáhlá není, napsaná je jednoduchým jazykem, žádná cizí slova. Děj plyne velice rychle, nestalo se mi, že bych musela přeskakovat, i když to u knížky se sto deseti stránkami ani není možné.

Kniha je vlastně formou deníku, který si čte autor – jsou to zápisky jeho přítele Severina, který kdysi v sanatoriu potkal ženu, která mu víceméně změní život. Poté, co jí svěří své city, projeví touhu být jejím otrokem. Wanda odmítá ale po čase nakonec svoluje. To Severin ještě neví, že se dostal do spárů ženy, které nevědomky otevřel dveře do třinácté komnaty. Odjíždí do Itálie a v tu chvíli se všechno změní. Wanda nachází zálibu s týrání Severina, kterého nejen mučí fyzicky (bičuje ho) ale i psychicky – chová se k němu opravdu jak k otrokovi, namlouvá si jiné muže. Severin nakonec zjišťuje, že se mu to nelíbí a že týrání snáší jen kvůli tomu, že Wandu miluje. Už ale ani tohle není tak jednoznačné. Děj graduje když si Wanda najde řeckého milence..

On the Road

Dneska jsem odpovídala na otázku jaká je moje nejoblíbenější kniha – On the Road od Jacka Kerouaca. Mám jí vedle postele na nočním stolku od doby, co jsme jí kdysi dostala k narozeninám. Ani to nebylo moc kdysi, vlastně předloni. Přišla mi poštou na západ.

Někdy si vzpomenu. Ne z důvodu ublíženosti, vztahu co nevyšel, či čehokoliv jiného. Spíš z nostalgie.

Přišla jsem na to že ten vztah nebyl prioritní. Hlavní bylo, že jsem se nikoho na nic neptala, sebrala se a jela tři sta kilometrů daleko přes celou republiku. Prostě jsem jeden večer doma oznámila, že jedu a nečekala jsem na povolení, na otázky, týkající se cíle na nic. Tak hustá jsem byla. Bála jsem se jak prase ale přesto jsem jela. Říká se že dospělost je přechod. Já jsem dospěla za tu jednu cestu. 20. června 2010.  To byl asi největší přínos. A zbytek?

Nejde o cíl. Šlo o cestu. 

obrázek je z http://www.pensionrieger.cz/krusne_hory.php

Stephen King - Hodina děsu

Další hororově povídková knížka od Kinga, která umí velice kvalitně vystrašit. Je pravda, že jsem jí četla když mi bylo asi deset a pořád u mě přetrvávají pocity strachu z tehdejší doby, ale děsivý je to stejnak. Kniha obsahuje pět povídek. Celkem má 128 stran. Na přebalu je celkem zvláštní grafika.

Zkratka paní Tondové – příběh o paní, která nechtěla na silnici strávit zbytečně mnoho času a tak hledala zkratky

Prám – parta čtyř mladých lidí se vydává v říjnové noci na opuštěné jezero, opilecký nápad se zdá být fajn do doby než se na vodní hladině cosi objeví

Textový procesor bohů – o nešťastném muži s příšernou familií, kterou se rozhodne díky procesoru vydeletovat ze života

Nona – ich - formou psaný příběh, o muži, který pozná v baru krásnou ženu, co se z ní vyklube si přečtěte sami

Úžina – příběh staré ženy, která vídává mrtvého manžela

Abbé Appliqué: Umění mrdati

„Kunda je osou, kunda je koncem a počátkem života. Svět bez kundy, toť svět bez slunce.“

Útlou knihu o čtyřiceti šesti stránkách vydalo nakladatelství dybbuk. Autorství je někdy přisuzováno Vítězslavu Nezvalovi, ale těžko soudit jestli je to pravda.
Kniha má jen jednoduchou bílou lepenou obálku s názvem.

Jak už název napovídá děj je velice jednoduchý a přímočarý. Pointa knihy spočívá v poučování a radách strýce synovci o věcech kolem sexu v době kolem poloviny 19. století. Strýc radí jak nejlépe svést ženu a jak být nejlepším milencem. Celé je to psané archaickým jazykem. Nečekejte nějaké veledílo, celkem vzato se ani nedá o knížce nic moc napsat. Každopádně na zkrácení dlouhé chvíle doporučuji.

Nebylo to zjevení, nebylo to vlastně vůbec nic...

Verze do Dukly na počest herce a básníka Buráce - více na www.buraceni.cz
A původní verze na tomto odkazu http://www.youtube.com/watch?v=DdjCMistGlw
Já mám stejně radši tu živelnější od Dukly:)