We are all mad here

Včera jsem spala u L. Kdo čeká nějaký extra zážitky, nechť přestane číst.
Kámoš, s kterým jsme to probírali v práci, z toho byl nadšenej víc než já.
Mně to bylo spíš jedno. Netěšila jsem se, neřešila jsem to. Prostě jen další místo, kde se jednu noc vyspím.
Za poslední měsíc jsem spala v tolika postelích a na tolika gaučích, že už jsem otupělá. A všechno bylo počestný.
Zkoušel to na mě. Nereagovala jsem.
Vím, že lituje toho, co se stalo.
Ale stejne mi to přišlo nahodilý a průhledný.
Aneb jak říká Carrie v pátém díle druhé série - O půl hodiny později jsem byla v jeho bytě,
kde náš vztah prodělal tolik malých smrtí. Byl to báječný pocit a zároveň zvláštní. A nebylo to ono.

Možná jsem příliš hrdá.
Nebo se ze mě stává chlap.

Line

Inu taková miniatura, inspirovaná posledními událostmi, která možná ještě bude mít pokračování:

Znáte takový ten neutuchající pocit vášně, kdy víte, že byste se po jednom doteku prstů rozletěli na tisíc kousků? Kdy neumíte myslet na nic jiného než na vůni a chuť kůže toho druhého? Kdy cítíte, že vás ta touha spaluje zevnitř a nejde s tím nic dělat? Začne to pohledem do očí a pokračuje přisátím jeho úst na vaše hrdlo kdesi ve tmě ve městě, kde si vás opřel o zeď.

Ale vy víte, že to je jen hra. Uvědomujete si, že se nesmíte poddat. A víte, že musíte být potvora a taky že budete.

Přesně tohle mezi námi probíhá. Pocit, kdy nepřeskakují jiskry ale vybuchuje elektrárna a kdy není možné vyplnit tu touhu, která se mezi námi rozprostřela. A já vím, že ho nikdy nepřestanu chtít.

btw - tenhůe chlápek je basák z Clash - Paul Simonon

dva druhy lidí

Připadám si jak v nějaký podivný  a perverzní parodii na Alenku v Říši divů.

edit

Get me a pizza!

L. se chce vrátit.
Týden a kousek po rozchodu.
Pořád mi píše. Já pořád odpovídám, že přes sms a fb to řešit nechci a nebudu.
Chtěl se sejít přístí týden. Dneska mi psal, že chce dnes. Nemůžu.
Pořád chce o něčem mluvit. Nevím o čem. Prý jak by to bylo dál. A co by se změnilo.
Píše, že se mu stýská.
Já nechápu už nic.
A nevím jestli nejsem příliš hrdá.

Sadistic demon

Situace se obrací. Nemám čas rozebírat detaily ale L nějak prozřel. Nechápu. Ani nevim jestli chci.

Haiku 1

Vzniklo v hospodě, kdesi na koncertě, v přílišným stavu destrukce

Nemusíš mít nic
co by chtěli ostatní
jsi jedinečná

Glycerine

Jen se chci podělit:

Find what you love and let it kill you.

Jsem sama.
Opustil mě.

Jen po roce a půl neměl koule, aby řekl větu - rozcházím se s tebou. Proběhlo to asi nějak jakože ahoj-ahoj-říkals, že napíšeš kdy budeš mít čas-zapomněl jsem-příští týden si přijedu ro zbytek svých věci-dobře. Konec rozhovoru.
Prostě to neřekl. Muselo to vyplynout z toho, že mi v pondělí napsal, že to bude pořád stejný.

 Na jednu stranu jsem s tím smířená už od tý pauzy a na druhou si to naprosto nechci připustit. Vždycky když si na něco vzpomenu, snažim se to zaplašit ale nevím jestli to je dobře. Jestli bych tomu neměla dát průchod, obrečet to... Nevím, nechci aby to travlo dlouho. Chci, aby to odešlo co nejdříve. Aby se to zlepšilo, aby mi bylo líp, aby ...

Přístí týden si tam musím dojet pro ty věci. To bude ještě krutý. Vymazat smsky a fotky.  A pak přežít až si někoho najde. A pak už to bude dobrý. Snad.

Začala jsem kouřit. Ve 22 letech. Hubnu. A piju.
A nechce se mi přestávat.

Když vol2. TAG

Ten pocit když:

• chlap kterýho jste milovali nemá ani čas na to aby to oficiálně a důstojně ukončil (nebo koule?)
• vás ředitel požádá, abyste jela ve čtvrtek na služebku do Havířova přes noc (jedu)
• už zase víte jaký to je dojíždět
•  se před vámi otvírá budoucnost, u který nevíte jak to vlastně bude (od 16 s někým chodím, teď budu po dlouhý době sama)
• máte strach, že nebudete mít dlouho sex:/
• máte strach, že se jednou vzbudíte, bude vám čtyřicet a budete mít čtyřicet koček a žádnýho chlapa
• víte, že byste po třech týdnech měli přestat kouřit a nejde to
• víte, že je špatně když jediný na co myslíte v práci je víkend, pití a muzika
• víte, že je to celý nějak pokřivený

Svatozář

Tak jsem tam spala.
A bylo to to nejlepší, co jsem mohla udělat, protože to byl skvělej večer a samozřejmě se nic nestalo.
Načli jsme se v nejepším pajzlu ve městě, kde z jukeboxu vyřvávaly Tři sestry, pak jsme dokoupili rum a kolu a šli domů. Kalili jsme do tří a pak šli spát s tím, že jsme stejně ještě dvě hodiny kecali v posteli. Nikdy by mě nenapadlo jaká sranda je na retru TV, když se člověk opije.
Dlouho jsem se takhle nezasmála.
Dlouho jsem nemyslela na nic, jen na L. Teď ne. Teď myslím na včerejšek.

Dont Speak

Dneska jsem náhodou na retru viděla dont speak a napadlo mě mrknout na text a na taby. Taby jsou těžký a text sedí jak hrnec na prdel. A to dokonale. Stejně se to naučim.
Dopoledne mi kamarád napsal, že už mu to přijde jako když si se mnou L vytírá prdel. Takhle doslovně. A já musím asi souhlasit. Musim to rozseknout.
Chová se jak pitomec, přehání to a trestá mě. To už jsem psala. Snaží se mi ublížit. Naštvat. A vede se mu to.
Ale já už na to nemám.

Don't speak
I know what you're thinking
I don't need your reasons
Don't tell me cause it hurts

Gloves

Ano ano dneska bezvadně zpruzelý den, korunovaný vyjebáním za to že jdu domů o půl pátý místo v sedm protože tam není co dělat. Zejtra bude pohovor.
Tvl to nee je jedno že tam zůstává dýl když je třeba, chodí dělat i o víkendu když je třeba, dělá práci za ostatní. To se nevidí.
A to jsem teprve v půlce, ještě středa a čtvrtek.

Take a Prozac

L mi v sobotu řekl, že ho nezajímá kde spím.

co myslíš že bude dál

Bože dneska je jeden z těch zlejch dnů.
Venku chčije a je zima a neděle a já musím do práce zítra.
Včera jsem mluvila s L ale bylo to děsný. Trestá mě a dává mi to sežrat a chová se fakt hnusně a já chápu že je ublíženej a myslím, že ho to bolí i když dělá, že mu to je jedno. Ale já taky nevydržim všechno. A to čekání je hrozný a nesnesitelný.
Dopoledne jsem se tam stavovala pro věci a včera mi psal, že me bude kolem dvanactý čekat a před dvanáctou mi přišla smska jeslti bych nenakrmila kočku. Už ani nespí doma. Z hospody ho musí táhnout. Chlastá každej den. Nejí. Hubne. Jestli tohle je jeho smysl života tak nevím jestli to nemám ukončit já.
Co bude dál. . .